blublog

Včera jsem se oficiálně zapsala do třetího ročníku. Letos jsem byla extrémně úspěšná, takže jsem měla vše vyřízené už za 3 hodiny. A stihla jsem to dokonce před tím, než spadl náš fakultní systém a desítky zbylých studentů byly odeslány domů :o) Na druhou stranu se ale systém skutečně zlepšil o 100%, a tak jsme se už letos nemačkali všichni v malé chodbičce jako dobytek na jatkách. Třetinu studia už mám tedy za sebou, ale to rozhodně ještě není žádná výhra. Každý rok jsem překvapená z toho, co si na nás zase kdo vymyslí. I letošní rok mě přesvědčil o tom, že věty typu: "kdo udělá prvák, toho už nevyhodí," je jen hloupá a lživá fráze. I letos opustil můj kruh někdo, kdo mi bude v tom dalším studiu vážně chybět. Shodou náhod jsem dnes narazila na fotku, kterou jsme pořídili v prváku. Není nijak zvláštní, ale dokonale vystihuje to, o čem je medicína. Sedm výjimečných a velmi odlišných lidí, které by měl určitě každý rád...ze sedmi lidí jsme zůstali už jen tři.

Zařekla jsem se, že blogovat budu jen o školním životě na lékařské fakultě, ale tentokrát udělám zase výjimku. Protože jsem se přesvědčila, že to, že tu je někdo dnes, neznamená, že tu bude i zítra...a tak bychom na ně taky měli občas vzpomenout...a tohle je můj životní druh :o) Má všechno....rád se fotí.. . ...má rád kabelky... . ..ale ví, že je i čas se učit. .. A je to můj malý student a trhač v jednom...

Tak jsem se poslední dobou právě neobjevovala a už vůbec nepsala. Měla jsem totiž pár měsíců volno. Jak je to možné? Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dodělala zkoušky ve slušném čase. A přitom mě to stálo jen asi 8 týdnů ležení v knihách. No, ještě jsem se tedy do školy nevrátila; praxi v nemocnici mám za sebou a teď už vlastně i poslední povinnost - masérský kurz. Jaké to bylo? Zvláštní, milé, zajímavé, zábavné i únavné. Bylo to rozmanité a nezapomenutelné. Teď bych si ráda jen ty nabyté dovednosti ještě udržela, ale to by člověk neřekl, jak je těžké sehnat někoho, koho jen tak namasírujete od hlavy už k patě...ale uvidíme. Zatím bych přiložila jednu dokumentární fotku:

Tak dnes jsem absolvovala poslední praktika (a taky poslední testík) z biochemie na této škole. Dojmy jsou smíšené. Asi poprvé to bylo zábavné praktikum, kde se rozproudila zábava, zejména proto, že nebyly připravené vzorky a nedaly se obnovit. Téma "xenobiochemie" asi nikomu nic neřekne. Ale to, že jedním z hlavních xenobiotik je ethanol, čili alkohol, už dost naznačuje. Návod v praktiku vybízející k nadýchání do přístroje po vypití jednoho piva, vzali někteří smrtelně zodpovědně a rekordman se dostal na 3 promile. Efedrin ve formě pervitinu, ani tetrahydrokanabiol v marihuaně jsme už ale zkoušet nemuseli... Myslím, že těsně před zkouškovým bylo potřeba trochu povolit otěže a odpočinout si, protože to nejhorší nás teprve čeká, tak uvidíme... Konzumace přesně jedné lahve piva s následným zjištěním hladiny alkoholu v krvi... ...dívky návod pochopily :o) a kolegy jsme ze schodů snesli... Becherovkový Kubík je náš kamarád, Kubíka má každý z nás rád.

Nepíšu...nepíšu, protože se učím...skutečně se učím od 1. dubna?...ano...že to není možné?...na téhle škole ano :o) Navíc nám začíná zkouškové období oficiálně až druhý červnový týden, takže se tu skutečně ještě velice dlouho objevovat nebudu.

Včerejší přednáška z už zmíněné Klinické anatomie opět nezklamala. Tentokrát jsme se dostali "do spárů" MUDR. Janu Bartoníčkovi. Jakožto ortoped nás zasvětil do průběhu operace loketního kloubu. Jeho přirovnání skládání úlomků kosti ke skládání puzzle bylo víc než trefné. Jako student druhého ročníku na přednášce sedíte, koukáte na video z operace a říkáte si, že v té spleti tkání, nervů, cév a krve přeci nikdy nemůžete nic najít. Asi tak jsem si přišla já. Upřímně doufám, že to je ale ve druháku normální a že se i tomu, abychom něco našli, dostaneme. Každopádně zajímavý byl i pohled pana doktora na vztah anatomie a klinika. Jako klinik (a zároveň bývalý zaměstnanec anatomického ústavu) dával anatomům docela zabrat. Takže vedoucí našeho PVP se hned po přednášce vyrazila bránit :o) Přednáška byla zajímavá, vtipná, poutavě podaná a místy šokojící (zejména tedy sekání olecranonu). Navíc jsem si z ní odnesla velmi vtipnou poznámku přednášejícího, která vztah anatomie a kliniky (n

Do letního semestru se mi nakonec propašoval jen jediný povinně volitelný předmět - Klinická anatomie. Pokud tedy nepočítám veselé předměty, které mě čekají ještě o prázdninách. Musím uznat, že už loni jsem o klinické anatomii slyšela jen to nejlepší, takže ani letošní náplň nezklamala. Řekla bych, že se určitě jedná o nejzajímavější PVP, co jsem měla. Je zajímavé se bez stresu posadit do přednáškové místnosti a prostě si poslechnout nějakého odborníka v dané oblasti. Už máme za sebou appendix, 3D ultrazvuk a kavernomy mozkového kmene. Právě to poslední mi přišlo nejzajímavější a v souvislosti s tím mě pobavil i vedle sedící spolužák, s kterým jsme zapředli skutečně "intelektuální" diskuzi na dané téma: - Já: "Hm, to by mě zajímalo, jak se do toho mozkového kmene dostanou." Honza: "Kam? Dveřma?" Já: "No, to určitě." Honza: "Do mozkového kmene? Tak jedině přes symbionta." (pochopitelné pouze pro věrné diváky Hvězdné brány) - Zmiňovaný mo

Ačkoli by se mohlo zdát, že mám na mysli pozdně březnový humus (oficiálně se to asi vydává za sníh), který se na nás poslední dny snáší, není to tak. Padá totiž moje morálka, jak ta studijní, tak politická a v neposlední řadě i ta lidská. Poslední dny mi daly nějak zabrat...

Tenhle týden je nějaký podezřelý. Všechno v něm padá - sníh, morálka, lidi do metra i vlády. Politiku bych sem netahala a slova o ostudě, pomstychtivosti a bažení po moci padnou ještě hodněkrát a jinde. Jirka by si s mým zmíněným pánem z nemocnice moc rozumněl. Chtěla bych ale říct, že v tomhle ohledu mě dneska velice mile překvapili a potěšili moji spolužáci. Jelikož náš názor na celou situaci byl až nápadně stejný. Vzpomněla jsem si při tom na prohlášení Paroubka, který říká, že ho trápí, že ČSSD stále nemá své voliče mezi lidmi s vyšším vzděláním a mladými....Pane předsedo, tantokrát výjimečně máte naprosto pravdu, podporu mezi námi skutečně jen tak mít nebudete... :o)

Hlavním důvodem pádu mojí morálky, co se studia medicíny týče, byla dnešní návštěva nemocnice v krči. Jak se říká, srážce s blbcem se vyhnout nejde, on si vás stejně najde. Jednou za dva týdny se můj kruh ocitá v nemocnic v Krči, v rámci hodin ošetřovatelství, jak už jsem se zmínila. V nemocnici, což možná hodně lidí překvapí, se nevyhnete setkání s pacienty. A jeden čekající si na nás dneska hezky došlápl. Na druhou stranu musím přiznat, že byl asi relativně všímavý, jelikož na nás po asi minutě po našem příchodu vytáhl otázku, jestli jsme budoucí lékaři. Spolužák mu bohužel odpověděl. Následné otázky typu: "Budete chodit do práce nebo do služby?", jsme zpočátku nebyli schopní pochopit. asi po dvou minutách, kdy na nás začal být velice hrubý a sdělil nám, že jako lékaři musíme chodit do služby a sloužit lidem a ne pracovat za peníze. Že bychom se měli stydět, že nám jde jen o peníze a podobně. Když jsme se v naprostém úžasu z toho rychlého obratu vzpamatovali, oponoval spolu

První, co mi tenhle týden "spadlo" do cesty byl asi padesátiletý člověk (dle původní zprávy; později upraveno na třicetiletého podnapilého muže) v metru na Andělu, kterému se tak podařilo na hodinu ochromit slušnou část Prahy, včetně mě. Nikomu bych nepřála zážitek, kdy se do naprosto narvané tramvaje narve dalších deset lidí a všude jsou vidět jen nohy a ruce. Nepřála bych vám to taky proto, že vaše úspěšnost by byla přímo úměrná vašemu věku. Já se ve svých dvaceti letech a se svým bazálním slušným vychováním a úctou k lidem, raději vydala do školy pěšky. Slyšela jsem i názor, že spadnout do metra je vlastně hrozně snadné, protože bohatě stačí, aby se vám zamotala hlava a jste dole. Jistě, každý z nás je schopný omdlít a spadnout přes půl metru do kolejiště, protože všichni zajisté dodržujeme pokyny a v metru nepřekračujeme bezpečnostní pás. No, ať už tam pán spadl nebo skočil, budiž mu ke cti, že přežil. Jak bylo později uvedeno na správnou míru zpravodajským serverem nešl

V tomto semestru mi přibyl staronový předmět - ošetřovatelství. Stejně jako v prváku se na něj opět musím přepravovat až do nemocnice v Krči, což po ránu opravdu není ten nejpříjemnější zážitek, ale budiž. Letošní část spočívá zejména v naší přípravě na třítýdenní praxi, kterou budeme muset v létě absolvovat - už na skutečných pacientech (po dvou letech studia). No a tenhle týden začínáme s injekční technikou. Tedy samozřejmě s jejím nácvikem. Nebudeme to proto raději zkoušet na sobě, ale údajně na "panu houbičkovi" :o) Na obrázku tedy není malá feťákova výbavička, ale moje školní pomůcky. Těch jehel mám nějak hodně, ale nevím přesně, kterou barvu vlastně nakonec užiju. Někdy více je prostě více. Mohli bychom příležitostně zásobovat nějaké do doupě :o) Spolužák, který měl ráno před ošetřovatelstvím dost energie na to, aby mi otravoval život a huntoval telefon :o)

Zařekla jsem se, že na tyhle stránky budu psát jen věci, které se přímo týkají mojí školy. Na druhou stranu bych se ráda zmínila o dnešním odpoledni v Kadani. Díky škole v Kadani vlastně moc nepobývám, jelikož přijíždím v pátek odpoledne a vracím se v neděli odpoledne zase do Prahy. Takže se mi stává, že se hodně dlouho na některá místa nedostanu. O to víc jsem pak zaskočená, jak moc se změnila. Mluvím o okolí řeky, kolem Splitu až nahoru k Františkánskému klášteru. Ráda jsem do těch míst chodívala, protože to byl takový příjemný lesnatý kout bokem od města. Dneska jsem byla naprosto zaskočená staveništěm, které tam vyrostlo. No, aspoň neco tam "roste", když byla drtivá většina stromů vykácená. Nejsem si jistá, přeci jen jsem tam dlouho nebyla, ale nějak se mi nezdá, že by najednou všechny uhynuly nebo podlehly nějaké přírodní katastrofě. Vlastně podlehly katastrofě stavební. Procházíte bahnem, štěrkem, pilinami, zbytky kmenů a zbytkem lesa a přijdete si jako ve filmu Pán prs

Ve čtvrtek jsem byla nucena po dlouhé době navštívit naše drahé studijní oddělení. Nemám k němu právě ten nejlepší vztah, jelikož se na něm většinou ocitnete,když jste něco administrativně zkazili a pak vás většinou čekají kapky od příslušné poradkyně :o) Na studijním oddělení se odehrál i můj suverénně nejhorší zážitek na škole - zápis do druháku. Několik hodin trvající útlak okolních čtyř set lidí, kteří se snaží narvat do jedněch dveří. Nic moc, nikdy víc. O to víc mě mile překvapil nově zavedený systém "pořadníků". Přijdete ke studijnímu, kde máte okolo dveří zavěšený háčky a na nich papírky s písmenky odpovídajícími vašemu ročníku a čísly, které určují vaše pořadí ve frontě. Čapnete lístek, v klidu si sednete (už nepostáváte nervózně v řadě a nemáte potřebu vyštouchnout předbíhajícímu "spolužákovi" oko loktem) a koukáte na obrazovku nad dveřmi, kdy přijdete na řadu. Se svým drobným administrativním úkonem jsem v sedě strávila na studijním celkem asi 5 minut a v

Tenhle týden jsem se zase vrátila do svého studijního tempa. Tedy spíš se o to snažím, ale to vstávání po šesté mi pořád ještě nějak nesedí a po ránu mám co dělat, abych udržela otevřená víčka. Včera ráno mě ale náš fyziologický guru hezky pobavil svým komentářem k laboratorním zvířatům: - "No, ideální by bylo, aby ty žaludky měli prázdné. Ale oni ti potkani umí být pěkné svině. Když jim nedáte nějakých těch 12 hodin nažrat. Jsou hrozně přizpůsobiví. Ona se jim pak i ta promočená a pokálená podestýlka zdá jako vlastně celkem prímová bašta". -

Tak svůj praktický týdenní kurs už mám za sebou. Byl extrémně zajímavý, ale taky fyzicky a časově hodně náročný. Osm hodin denně nových a někdy i těžky pochopitelných informací nám dával občas docela zabrat. Ale teprve s odstupem dokážu říct, že to tak bylo nejlepší. Výsledky nebyly nijak oslnivé, když jsme většinu postupů dělali poprvé, ale aspoň mi vyšla fluorescenční mikroskopie, vzorek na elektronovou mikroskopii jsem měla čistý (tak čistý, že jsem vymyla i buňky se značením :oD ) a mikroinjekcí jsme si do buňky taky píchli. Absolutně nejvíc mě ale překvapil přístup zaměstnanců celého ústavu, kteří se o nás skutečně ukázkově starali, měli s námi trpělivost a pravidelně nám lhali o tom, že nám to jde hezky :o) Bez budíku se neobejdete...pořád pípá a nutí vás dělat další krok v pracovním postupu. Vepředu pak moje pracovní pinzeta 6. nebo 9. , těžko říct. Nevýhodou obsedantních neurotiků s perfekcionalistickými sklony je to, že můžou pracovat jen s jednou jedinou pinzetou, i kdyby b

Vědní obory nám přináší stále nová zjištění. Na praktkách z biochemie jsme například zjistili, že když zamotáme propisku kolegovi do pláště dostatečně pevně, bude mít značné problémy ji vymotat :o) no jo, někdy jsme prostě zlobivé děti...

Poslední dobou je okolo nás čím dál víc nabídek na studium v zahraničí. Ani naše fakulta není výjimkou. Na druhou stranu si někdy připadám jako zahraniční student i tady v Praze. Proč? Mezi studenty je přibližně 30% Slováků, možná i více, ale na to si rychle zvyknete. Přesto jsem hodně překvapená z obsazení ústavu, kde jsem teď na praktickém kurzu. Od začátku týdne se nám totiž vystřídalo už kolem 15 pracovníků, ale jen dva z nich byli Češi. Mám dojem, že po týdnu začnu mluvit buď slovensky nebo rusky :o) Na druhou stranu, uznávám, že to jsou skutečně lidé na svém místě.

S tím ukončením zimního semestru to vlastně není tak úplně pravda. Nějak jsem letos neodolala a v rámci povinně volitelných předmětů jsem si napsala týdenní praktický kurz v prvním týdnu zkouškového. Spočívá v tom, že se seznámíme s různými laboratorními technikami týkajícími se biologie buňky. V praxi to znamená 5 dní strávených v laborce. Upřímně jsem na to, jak to bude nakonec vypadat hodně zvědavá, protože mě to dost lákalo. Tak uvidíme, určitě se o tom ještě zmíním... Chcete zaujmout studenta? Dejde mu něco zdarma, něco k jídlu nebo barevný letáček :o)

Přednášky máme samozřejmě každý den. Letos to byly ty z fyziologie, biochemie a genetiky. Když máte hodinu a půl v klidu seďet a poslouchat obrovské množství nových, nezajímavých, případně složitých věcí - ty poslední jsou pak nejhorší - holt se vám občas ty oči zavírat začnou. Většina z nás se tomu vehementně brání, ale někdo se radši poddá :o) I když usínáme, vždycky u sebe máme nějakou tu knihu, abychom nespali na tvrdém :o) Pravděpodobně ten nejvýkonější spáč z našeho kruhu... Když není kniha, postačí i sešit a navíc poslouží jako kryt před přednášejícími :o) Ne, to není ta samé přednáška, což dokazují i jinak sedící spolužáci...tohle je pro změnu biochemie :o)

Tak...v úterý se mi konečně podařilo uzavřít zimní semestr ve druháku. I když musím upřímně přiznat, že patří k těm "jednodušším" úsekům studia, aspoň podle fakultní šuškandy, přeci jen jsem se trochu zasekla. Vlastně si ani po roce a půl nemůžu nějak zvyknout na to, jak se musí člověk nadřít na jediný zápočet :o) K tomu z fyzilogie se například musíte dostat přes 100% docházku a 11 testů, včetně toho zápočtového, který je klasickou ukázkou studia medicíny. Naučíte se určitou teorii a pak se dostanete k testu, kde jsou spíše klinické a logické záležitosti a v konečném efektu vlastně jen intuitivně klikáte a snažíte se odvodit, jak by to asi vlastně mohlo být. Během 20 minut takhle promyslet 25 otázek rozhodně není žádný med. Zápočet jsem si nakonec odnesla, ale s ním mi přibylo ještě jedno důležité ponaučení: Když něco nevíš, neříkej si, že se k tomu vrátíš. Už na to totiž nebudeš mít víc jak 50 vteřin :o) Na biochemii nebývá moc legrace, pokud vám tedy někdo neodborně nemani

...začínají mrazy ustupovat. A co to znamená? Už žádné přimrzání "řídících bot" ke koberečkům v autě :o)

Dnes jsem ukončila svou filozofickou etapu na lékařské fakultě. Za zmínku nestojí ani tolik kurz, jako spíš náš filozofický guru. Nedávno jsem ho totiž shodou náhod zahlédla v diskuzi na ČT 24, kde celý den komentoval, spolu s dalšími politology a ekonomy, sjezd ODS a volbu nového předsedy. Tehdy jsem pochopila, proč si během hodin hrával s propisovací tužkou ODS. O to víc mě pak včera zaskočila krátká reportář ve zprávách o vzniku nové politické strany - Strany svobodných občanů . Vedle zakládajícího Macha a prezidenta Klause totiž postával náš profesor. Tak uvidíme, kam až to na své politické dráze dotáhne. Při současné frekvenci změn, bude možná už za dva roky taky někde ministrovat a na kurzy fiilozofie na lékařské fakultě zanevře...

Jestli mě něco v poslední době trochu děsilo, pak to byla slibovaná stávka v městské hromadné dopravě. Zvláštní v zápočtových a zkouškových týdnech je to poněkud nepříjemné a ono to, že nejelo metro a vy jste se tím pádem nedostali na zkoušku nebo test, nikoho moc nezajímá. Jsou i alternativní možnosti dopravy - kolo, motorka, auto, kůň... Zejména v téhle souvislosti mě pak pobavilo prohlášení jednoho z odborářských hnutí, který se v televizi rozčiloval, že k nim vláda vůbec není fér. Ano. Ono ochromit dopravu v Praze kvůli tomu, jestli zaplatím něco navíc za stravenky nebo ne, je totiž naprosto fér vůči všem cestujícím. Navíc si nejsem jista, zda jsou právě členové vlády a ministerstva financí závislí na MHD. Pozici rukojmího se mi v tomhle sporu ale rozhodně nezamlouvá, tak se snad nějak dohodnou. Dnes jsem ale zastihla prvního "stávkujícího". Když jsem se večer vracela metrem ze školy, zaujalo mě bušení z vedlejšího vagónu. Ale odsoudila jsem to jako nějakého výtržníka. Kd

Vánoce jsou už pryč a mě tak nějak dochází to, že jsem vlastně žádné letos ani neměla. Proč? Protože Vánoce na vysoké škole nejsouo prázdninami, ale prostě jen dvěma týdny před zkouškovým obdobím. Neříkám, že to tak musí být na všech školách, ale myslím, že 80% mediků je využívá jen k tomu, aby toho do sebe "nalili" co nejvíc. Čím dál častěji se totiž i ve svém okolí setkávám s přístupem, že pokud se neučíme, tak máme výčitky. Výčitky z toho, že školu podceňujeme. V tom nás samozřejmě podporuje i fakulta, které z nás chce prostě dostat jen to nejlepší. Když pak ale koukáte, jak se další vaše spolužačka rozhodla vyměnit 1. LF za jiný ústav, nutí vás to zamyslet, jestli by také nebylo jednoduší se zase vrátit do toho "normálního" života. Ta "krásná" studentská léta ještě pořád nějak nezačala...