Klinik nebo anatom

Včerejší přednáška z už zmíněné Klinické anatomie opět nezklamala. Tentokrát jsme se dostali "do spárů" MUDR. Janu Bartoníčkovi. Jakožto ortoped nás zasvětil do průběhu operace loketního kloubu. Jeho přirovnání skládání úlomků kosti ke skládání puzzle bylo víc než trefné. Jako student druhého ročníku na přednášce sedíte, koukáte na video z operace a říkáte si, že v té spleti tkání, nervů, cév a krve přeci nikdy nemůžete nic najít. Asi tak jsem si přišla já. Upřímně doufám, že to je ale ve druháku normální a že se i tomu, abychom něco našli, dostaneme. Každopádně zajímavý byl i pohled pana doktora na vztah anatomie a klinika. Jako klinik (a zároveň bývalý zaměstnanec anatomického ústavu) dával anatomům docela zabrat. Takže vedoucí našeho PVP se hned po přednášce vyrazila bránit :o) Přednáška byla zajímavá, vtipná, poutavě podaná a místy šokojící (zejména tedy sekání olecranonu). Navíc jsem si z ní odnesla velmi vtipnou poznámku přednášejícího, která vztah anatomie a kliniky (něco jako nebe a dudy) krásně popisuje:

-
Čím víc zná z anatomie, tím víc se bojí operovat
-
Inkriminovaný pohled na loket ze zadní strany, kudy se operace provádí. Aby se dostali až ke kloubu samotnému, musí vám cestou useknout část kosti - olecranon. Žlutá struktura vlevo (kterou bychom dle možnosti neměli přeříznout :o)) je nervus ulnaris - pověstná brňavka (dle mého přítele tedy křupavka).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maxmilián II.

Vánoční čas

Momentky