blublog

No, tak je tu zase jednou do roka vánoční čas. Kdy se k sobě lidé mají chovat lépe a být se svou rodinou a ta další klišé. Spolu s tím přichází ale i další aspekt - vánoční výzdoba. Města jsou jí plná a každý se snaží, aby ulice a domy nějak vypadali. Proč? Hlavně kvůli okolojdoucím. Ono člověka občas počasí, když jde do města a vidí v oknem svícny nebo svítící hvězdy a tak. A proč to vlastně píšu? Asi proto, že poslední tři roky jsme se taky zapojili do té "vánoční pohody" a pořídili si výzdobu na dům. Spíš pro potěchu okolí než naši vlastní, jelikož z obývacího domu si ji moc neprohlídnete. No, tak včera tak nějak dosvítila. Proč? Protože Vánoce jsou možná dobou pohody, ale rozhodně jsou i baštou zlodějů a a nepřejících. Tak doufám, že se někomu naše obrovská zlatá hvězda bude moc hodit... Ono se holt asi nevyplácí dělat něco navíc. Příští rok místo výzdoby radši ostnatý drát. Aspoň stromeček nám nebyl odcizen...

Poslední dobou nepíšu právě o typicky lékařských předmětech, ale ty neskýtají až tolik příležitostí k pobavení. Včerejší myšlenka z filozofie se mi ale zalíbila. Jde o výklad našeho přednášejícího myšlenky Platónova podebenství o jeskyni: - "Říkají mu: Dej pokoj! A on ho furt nedává a nedává. Tak ho zabijí...a je pokoj." - No, kdyby bylo všechno na téhle škole tak prosté a jasné :o)

Poslední dobou nemáme ve škole moc volného času. Kromě povinných předmětů jsme si totiž přibrali ještě ty povinně volitelné. Takže dvakrát do týdne jsem ve škole ještě po sedmé. Myslím, že se ta únava na nás začíná nějak podepisovat...

Státní svátky. Kdo by je neměl rád? No, studenti medicíny? Jako jedna z mála vysokých škol, nedostala naše fakulta v pondělí 27.10. děkanské volno. Že by nás to mělo trápit? Naopak. Praktika, která totiž připadla na úterý by měla být nahrazena v jiný vhodný termín. Protože zbytek týdne zůstává a jednotlivé skupiny nemohou být pozadu. Úterní svátek mi tedy přinesl krom obvyklého vstávání v 6:15 a následných tří hodin praktik z chemie, ještě další tři hodiny praktik z fyziologie. O deseti minutám na přeběh mezi jednotlivými ústavy a vyjedenou menzou nemluvě. No, už se nemůžu dočkat dalších státních svátků...

Jestli mě na škole něco ubíjí, pak je to byrokracie s ní spojená. Hodinové čekací fronty na děkanátu kvůli jednomu jedinému razítku, psaní 10 mailů, než se vám podaří dostat to, co potřebujete od nějakého vyučujícího nebo ústavu. Přijde mi to jako boj s větrnými mlýny a la Don Quijote. Tenhle týden tomu nasadili korunu. V prváku, už nevím jestli to bylo v zimním nebo letním semestru, jsem psala na ústav tělesné výchovy, protože jsem si potřebovala nahradit jednu hodinu. No, tak včera mi přišla odpověď. Můžu přijít v 8:20. No, aspoň, že na té škole nejsem trochu pozadu jen já...

Tak jsem byla volit a zase to nějak nedopadlo :o) k tomu ale asi není moc co dodat. Před pár dny jsem ale zaslechla před přednáškou rozhovor svých spolužáků, na kterém bylo něco pravdivého a přitom jednoduchého, tak přiložím jeho přibližnou podobu. - spolužačka: "Ty, jo, já to nechápu. Kdokoli, kdo váhal koho volit, volil nakonec ODS, tak jak je možný, že to dopadlo takhle." spolužák: "To je přece jasný, ty se totiž pořád ptáš jen v prostředí vysokoškoláků." - Jo, vlastně to zní dost logicky. Bohužel se zdá, že počty toho našeho prostředí klesají stejně rychle jako preference pravicových stran. A proč jsem si na to všechno vzpomněla až teď? Asi proto, že jsem včera hodinu a půl ve škole pozorovala profesora, jak si během výkladu pohrává s modrou tužkou s logem ODS.

Na internetu se objevily statistiky zkoušek, které potřebujete v prvním ročníku lékařské fakulty, aby jste postoupili do dalšího "okruhu" (rozhodně doporučuju knihu Labyrint světa a ráj srdce od Komenského) . Když jsem se podívala na ta čísla, asi jsem pochopila, proč na nás média valí informace o nedostatku doktorů. Úspěšnost zkoušky z anatomie se dostala na 70,8% při 383 zapsaných studentech. Histologie a embryologie, což je druhá profilová zkouška, se zasekla na čísle 68,6% při 456 zapsaných studentech. Někomu by se to možná nemusela zdát tak hrozné, ale skutečnost, že po jednom roce zůstane v ročníku 292 studentů je trochu zarážející, protože před sebou máme podobných let ještě pět. Jediným přijatelným vysvětlením by byl fakt, že zkouškami neprošli pouze ti, kteří by nebyli dobrými doktory. No, doufám. I když po vlastní zkušenosti si tím nejsem až tak jistá...

Mám za sebou první týden v druhém ročníku a musím říct, že ta ochutnávka mě trochu dostala. V zimním semestru máme jen 3 předměty. Od začátku týdne jsem zkusila zatím jen dva z nich - biochemii a fyziologii - a už je mi předem jasné, že druhý ročník není lepší než ten předchozí, spíš naopak. Sice mám polovinu předmětu, ale potřebuju nejméně dvakrát tolik času na to, abych pochopila, co se okolo mě děje :o) Protože jsem nikdy nebyla nijak zvlášť přírodně založený typ, osvěžila jsem si semestr něčím humanitním - filozofickým seminářem. Chyba. Všichni spolužáci se mi kvůli tomu nepokrytě smějí a po první hodině jsem pochopila proč. Vysokoškolská filozofie se od té středoškolské dost liší, zejména výkladem profesora, na který se musíte pekelně soustředit a po zaslechnutí deseti pojmenování "jsoucna a bytí", zjistíte, že vlastně vůbec netušíte o čem je řeč. Na konci hodiny jsme dostali text Obrana Sokratova v rozsahu dvou stran, na který musím napsat úvahu o rozsahu minimálně stej

V uplynulých dnech se mi podařilo nějak spadnout do mírně politicky zaměřené debaty s dalšími dvěma lidmi a názorově jsme se pořád nějak nemohli sejít, ačkoli náznak nějakých společných myšlenek by byl. No a nějak jsem se dostala až na stránky " politického kompasu ". Po sérii odpovědí na různé otázky (tykající se obchodu, náboženství nebo sexuality), se dozvíte do které politické oblasti spadáte. J-Lo mi naznačil, že já jako mladistvá budu určitě v zeleném políčku. Upřímně jsem se cítila spíš na jiné, a tak jsem si test zkusila a bohužel měl pravdu. Ale to umístění u středu mě trochu uklidňuje. A navíc jsem - podle vzorových tabulek - ve společnosti Nelsona Mandely, Gandhiho a Dalai Lamy...

Blíží se konec září, a tím pádem také začátek školy. 1. ročník na lékařské fakultě je prý hrozný. 2. ročník bohužel taky...takže zlepšení se asi jen tak nedočkám :o) Po třech měsících volna začínají člověka napadat zcestné myšlenky, které se víceméně týkají toho, že vrátit se do školy by vlastně nemuselo být tak špatné. Ale pak přijde nějaký zlom, který Vám vrátí schopnost zase uvažovat normálně. V případě mé skupiny byl tím zlomem zápis... Nejsem si úplně jistá tím, kolik studentů nakonec prošlo do druhého ročníku. Ale vím, že 99% z nich byla tak naivní a hloupá, že se vydala v den oficiálního zápisu na studijní oddělení. Já bohužel s nimi. Nikdy jsem neptařila k lidem se zvlášť dobrým odhadem. Na druhou stranu jsem byla velice nemile překvapena, kolik lidí se dokáže vměstnat do dlouhé, 5 metrů široké chodby na děkanátu. Pro příští roky jsem si ale odnesla cennou zkušenost. Pokud se napíše, že zápis je od 9 hodin, musím přijít až kolem 2., možná 3. hodiny odpolední. No, zaváhali jsme.

Tak jsem se konečně dočkala a stala jsem se součástní elektronické podoby pražského integračního systému. Včera mi přišla tolik probíraná opencard. Její výroba trvala dva týdny a doprava třetí. Oficiálním důvodem, proč přecházet na karty je uspora papíru, který byl spotřebováván na výrobu papírových tramvajenek. Zní to ušlechtile, ale... K získání nové průkazky musíte vyplnit 2 žádosti ve dvou kopiích, tedy 4 listy papíru. Jen pro zajímavost, spotřebujete tím množství papíru odpovídající 64 papírovým kupónům. V mém případě bych tedy zachránila strom jedině 16 lety studia, jelikož jsem ročně potřebovala 4 kupóny. Stálo mě to ale dost sil. Vytiskla a vyplnila jsem vše potřebná, vyrazila jsem do Prahy, dorazila jsem na jedno z 5 kontaktních míst k tomu určených, strávila jsem 40 minut ve frontě (měla jsem štěstí, byla malá), odevzdala jsem tiskopisy, fotografii a doklady, část papírů jsem dostala zpět do ruky, dojela jsem z Prahy zase domů a čekala 3 týdny...do včerejška. Takže už jsem hr