blublog

Zařekla jsem se, že blogovat budu jen o školním životě na lékařské fakultě, ale tentokrát udělám zase výjimku. Protože jsem se přesvědčila, že to, že tu je někdo dnes, neznamená, že tu bude i zítra...a tak bychom na ně taky měli občas vzpomenout...a tohle je můj životní druh :o) Má všechno....rád se fotí.. . ...má rád kabelky... . ..ale ví, že je i čas se učit. .. A je to můj malý student a trhač v jednom...

Tak jsem se poslední dobou právě neobjevovala a už vůbec nepsala. Měla jsem totiž pár měsíců volno. Jak je to možné? Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dodělala zkoušky ve slušném čase. A přitom mě to stálo jen asi 8 týdnů ležení v knihách. No, ještě jsem se tedy do školy nevrátila; praxi v nemocnici mám za sebou a teď už vlastně i poslední povinnost - masérský kurz. Jaké to bylo? Zvláštní, milé, zajímavé, zábavné i únavné. Bylo to rozmanité a nezapomenutelné. Teď bych si ráda jen ty nabyté dovednosti ještě udržela, ale to by člověk neřekl, jak je těžké sehnat někoho, koho jen tak namasírujete od hlavy už k patě...ale uvidíme. Zatím bych přiložila jednu dokumentární fotku:

Tak dnes jsem absolvovala poslední praktika (a taky poslední testík) z biochemie na této škole. Dojmy jsou smíšené. Asi poprvé to bylo zábavné praktikum, kde se rozproudila zábava, zejména proto, že nebyly připravené vzorky a nedaly se obnovit. Téma "xenobiochemie" asi nikomu nic neřekne. Ale to, že jedním z hlavních xenobiotik je ethanol, čili alkohol, už dost naznačuje. Návod v praktiku vybízející k nadýchání do přístroje po vypití jednoho piva, vzali někteří smrtelně zodpovědně a rekordman se dostal na 3 promile. Efedrin ve formě pervitinu, ani tetrahydrokanabiol v marihuaně jsme už ale zkoušet nemuseli... Myslím, že těsně před zkouškovým bylo potřeba trochu povolit otěže a odpočinout si, protože to nejhorší nás teprve čeká, tak uvidíme... Konzumace přesně jedné lahve piva s následným zjištěním hladiny alkoholu v krvi... ...dívky návod pochopily :o) a kolegy jsme ze schodů snesli... Becherovkový Kubík je náš kamarád, Kubíka má každý z nás rád.

Nepíšu...nepíšu, protože se učím...skutečně se učím od 1. dubna?...ano...že to není možné?...na téhle škole ano :o) Navíc nám začíná zkouškové období oficiálně až druhý červnový týden, takže se tu skutečně ještě velice dlouho objevovat nebudu.

Včerejší přednáška z už zmíněné Klinické anatomie opět nezklamala. Tentokrát jsme se dostali "do spárů" MUDR. Janu Bartoníčkovi. Jakožto ortoped nás zasvětil do průběhu operace loketního kloubu. Jeho přirovnání skládání úlomků kosti ke skládání puzzle bylo víc než trefné. Jako student druhého ročníku na přednášce sedíte, koukáte na video z operace a říkáte si, že v té spleti tkání, nervů, cév a krve přeci nikdy nemůžete nic najít. Asi tak jsem si přišla já. Upřímně doufám, že to je ale ve druháku normální a že se i tomu, abychom něco našli, dostaneme. Každopádně zajímavý byl i pohled pana doktora na vztah anatomie a klinika. Jako klinik (a zároveň bývalý zaměstnanec anatomického ústavu) dával anatomům docela zabrat. Takže vedoucí našeho PVP se hned po přednášce vyrazila bránit :o) Přednáška byla zajímavá, vtipná, poutavě podaná a místy šokojící (zejména tedy sekání olecranonu). Navíc jsem si z ní odnesla velmi vtipnou poznámku přednášejícího, která vztah anatomie a kliniky (n