blublog

Státní svátky. Kdo by je neměl rád? No, studenti medicíny? Jako jedna z mála vysokých škol, nedostala naše fakulta v pondělí 27.10. děkanské volno. Že by nás to mělo trápit? Naopak. Praktika, která totiž připadla na úterý by měla být nahrazena v jiný vhodný termín. Protože zbytek týdne zůstává a jednotlivé skupiny nemohou být pozadu. Úterní svátek mi tedy přinesl krom obvyklého vstávání v 6:15 a následných tří hodin praktik z chemie, ještě další tři hodiny praktik z fyziologie. O deseti minutám na přeběh mezi jednotlivými ústavy a vyjedenou menzou nemluvě. No, už se nemůžu dočkat dalších státních svátků...

Jestli mě na škole něco ubíjí, pak je to byrokracie s ní spojená. Hodinové čekací fronty na děkanátu kvůli jednomu jedinému razítku, psaní 10 mailů, než se vám podaří dostat to, co potřebujete od nějakého vyučujícího nebo ústavu. Přijde mi to jako boj s větrnými mlýny a la Don Quijote. Tenhle týden tomu nasadili korunu. V prváku, už nevím jestli to bylo v zimním nebo letním semestru, jsem psala na ústav tělesné výchovy, protože jsem si potřebovala nahradit jednu hodinu. No, tak včera mi přišla odpověď. Můžu přijít v 8:20. No, aspoň, že na té škole nejsem trochu pozadu jen já...

Tak jsem byla volit a zase to nějak nedopadlo :o) k tomu ale asi není moc co dodat. Před pár dny jsem ale zaslechla před přednáškou rozhovor svých spolužáků, na kterém bylo něco pravdivého a přitom jednoduchého, tak přiložím jeho přibližnou podobu. - spolužačka: "Ty, jo, já to nechápu. Kdokoli, kdo váhal koho volit, volil nakonec ODS, tak jak je možný, že to dopadlo takhle." spolužák: "To je přece jasný, ty se totiž pořád ptáš jen v prostředí vysokoškoláků." - Jo, vlastně to zní dost logicky. Bohužel se zdá, že počty toho našeho prostředí klesají stejně rychle jako preference pravicových stran. A proč jsem si na to všechno vzpomněla až teď? Asi proto, že jsem včera hodinu a půl ve škole pozorovala profesora, jak si během výkladu pohrává s modrou tužkou s logem ODS.

Na internetu se objevily statistiky zkoušek, které potřebujete v prvním ročníku lékařské fakulty, aby jste postoupili do dalšího "okruhu" (rozhodně doporučuju knihu Labyrint světa a ráj srdce od Komenského) . Když jsem se podívala na ta čísla, asi jsem pochopila, proč na nás média valí informace o nedostatku doktorů. Úspěšnost zkoušky z anatomie se dostala na 70,8% při 383 zapsaných studentech. Histologie a embryologie, což je druhá profilová zkouška, se zasekla na čísle 68,6% při 456 zapsaných studentech. Někomu by se to možná nemusela zdát tak hrozné, ale skutečnost, že po jednom roce zůstane v ročníku 292 studentů je trochu zarážející, protože před sebou máme podobných let ještě pět. Jediným přijatelným vysvětlením by byl fakt, že zkouškami neprošli pouze ti, kteří by nebyli dobrými doktory. No, doufám. I když po vlastní zkušenosti si tím nejsem až tak jistá...

Mám za sebou první týden v druhém ročníku a musím říct, že ta ochutnávka mě trochu dostala. V zimním semestru máme jen 3 předměty. Od začátku týdne jsem zkusila zatím jen dva z nich - biochemii a fyziologii - a už je mi předem jasné, že druhý ročník není lepší než ten předchozí, spíš naopak. Sice mám polovinu předmětu, ale potřebuju nejméně dvakrát tolik času na to, abych pochopila, co se okolo mě děje :o) Protože jsem nikdy nebyla nijak zvlášť přírodně založený typ, osvěžila jsem si semestr něčím humanitním - filozofickým seminářem. Chyba. Všichni spolužáci se mi kvůli tomu nepokrytě smějí a po první hodině jsem pochopila proč. Vysokoškolská filozofie se od té středoškolské dost liší, zejména výkladem profesora, na který se musíte pekelně soustředit a po zaslechnutí deseti pojmenování "jsoucna a bytí", zjistíte, že vlastně vůbec netušíte o čem je řeč. Na konci hodiny jsme dostali text Obrana Sokratova v rozsahu dvou stran, na který musím napsat úvahu o rozsahu minimálně stej