blublog

Třetina za mnou, ale...

2009-09-22T12:25:00.000-07:00

Včera jsem se oficiálně zapsala do třetího ročníku. Letos jsem byla extrémně úspěšná, takže jsem měla vše vyřízené už za 3 hodiny. A stihla jsem to dokonce před tím, než spadl náš fakultní systém a desítky zbylých studentů byly odeslány domů :o) Na druhou stranu se ale systém skutečně zlepšil o 100%, a tak jsme se už letos nemačkali všichni v malé chodbičce jako dobytek na jatkách.

Třetinu studia už mám tedy za sebou, ale to rozhodně ještě není žádná výhra. Každý rok jsem překvapená z toho, co si na nás zase kdo vymyslí. I letošní rok mě přesvědčil o tom, že věty typu: "kdo udělá prvák, toho už nevyhodí," je jen hloupá a lživá fráze. I letos opustil můj kruh někdo, kdo mi bude v tom dalším studiu vážně chybět.

Shodou náhod jsem dnes narazila na fotku, kterou jsme pořídili v prváku. Není nijak zvláštní, ale dokonale vystihuje to, o čem je medicína. Sedm výjimečných a velmi odlišných lidí, které by měl určitě každý rád...ze sedmi lidí jsme zůstali už jen tři.

Maxmilián II.

2009-09-14T14:33:00.000-07:00

Zařekla jsem se, že blogovat budu jen o školním životě na lékařské fakultě, ale tentokrát udělám zase výjimku. Protože jsem se přesvědčila, že to, že tu je někdo dnes, neznamená, že tu bude i zítra...a tak bychom na ně taky měli občas vzpomenout...a tohle je můj životní druh :o)

Má všechno....rád se fotí...

...má rád kabelky...

...ale ví, že je i čas se učit...

A je to můj malý student a trhač v jednom...

Masérský kurz

2009-09-06T13:37:00.000-07:00

Tak jsem se poslední dobou právě neobjevovala a už vůbec nepsala. Měla jsem totiž pár měsíců volno. Jak je to možné? Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dodělala zkoušky ve slušném čase. A přitom mě to stálo jen asi 8 týdnů ležení v knihách.

No, ještě jsem se tedy do školy nevrátila; praxi v nemocnici mám za sebou a teď už vlastně i poslední povinnost - masérský kurz. Jaké to bylo? Zvláštní, milé, zajímavé, zábavné i únavné. Bylo to rozmanité a nezapomenutelné. Teď bych si ráda jen ty nabyté dovednosti ještě udržela, ale to by člověk neřekl, jak je těžké sehnat někoho, koho jen tak namasírujete od hlavy už k patě...ale uvidíme. Zatím bych přiložila jednu dokumentární fotku:

Maxmilián

2009-09-06T13:34:00.000-07:00

Poslední praktika z biochemie

2009-05-28T04:31:00.000-07:00

Tak dnes jsem absolvovala poslední praktika (a taky poslední testík) z biochemie na této škole. Dojmy jsou smíšené. Asi poprvé to bylo zábavné praktikum, kde se rozproudila zábava, zejména proto, že nebyly připravené vzorky a nedaly se obnovit. Téma "xenobiochemie" asi nikomu nic neřekne. Ale to, že jedním z hlavních xenobiotik je ethanol, čili alkohol, už dost naznačuje. Návod v praktiku vybízející k nadýchání do přístroje po vypití jednoho piva, vzali někteří smrtelně zodpovědně a rekordman se dostal na 3 promile. Efedrin ve formě pervitinu, ani tetrahydrokanabiol v marihuaně jsme už ale zkoušet nemuseli...

Myslím, že těsně před zkouškovým bylo potřeba trochu povolit otěže a odpočinout si, protože to nejhorší nás teprve čeká, tak uvidíme...

Konzumace přesně jedné lahve piva s následným zjištěním hladiny alkoholu v krvi...

...dívky návod pochopily :o) a kolegy jsme ze schodů snesli...

Becherovkový Kubík je náš kamarád, Kubíka má každý z nás rád.

Zkouškové

2009-05-18T05:31:00.000-07:00

Nepíšu...nepíšu, protože se učím...skutečně se učím od 1. dubna?...ano...že to není možné?...na téhle škole ano :o)
Navíc nám začíná zkouškové období oficiálně až druhý červnový týden, takže se tu skutečně ještě velice dlouho objevovat nebudu.

Klinik nebo anatom

2009-04-01T03:41:00.000-07:00

Včerejší přednáška z už zmíněné Klinické anatomie opět nezklamala. Tentokrát jsme se dostali "do spárů" MUDR. Janu Bartoníčkovi. Jakožto ortoped nás zasvětil do průběhu operace loketního kloubu. Jeho přirovnání skládání úlomků kosti ke skládání puzzle bylo víc než trefné. Jako student druhého ročníku na přednášce sedíte, koukáte na video z operace a říkáte si, že v té spleti tkání, nervů, cév a krve přeci nikdy nemůžete nic najít. Asi tak jsem si přišla já. Upřímně doufám, že to je ale ve druháku normální a že se i tomu, abychom něco našli, dostaneme. Každopádně zajímavý byl i pohled pana doktora na vztah anatomie a klinika. Jako klinik (a zároveň bývalý zaměstnanec anatomického ústavu) dával anatomům docela zabrat. Takže vedoucí našeho PVP se hned po přednášce vyrazila bránit :o) Přednáška byla zajímavá, vtipná, poutavě podaná a místy šokojící (zejména tedy sekání olecranonu). Navíc jsem si z ní odnesla velmi vtipnou poznámku přednášejícího, která vztah anatomie a kliniky (něco jako nebe a dudy) krásně popisuje:

Čím víc zná z anatomie, tím víc se bojí operovat
-

Inkriminovaný pohled na loket ze zadní strany, kudy se operace provádí. Aby se dostali až ke kloubu samotnému, musí vám cestou useknout část kosti - olecranon. Žlutá struktura vlevo (kterou bychom dle možnosti neměli přeříznout :o)) je nervus ulnaris - pověstná brňavka (dle mého přítele tedy křupavka).

PVP s humorem

2009-03-30T09:00:00.000-07:00

Do letního semestru se mi nakonec propašoval jen jediný povinně volitelný předmět - Klinická anatomie. Pokud tedy nepočítám veselé předměty, které mě čekají ještě o prázdninách. Musím uznat, že už loni jsem o klinické anatomii slyšela jen to nejlepší, takže ani letošní náplň nezklamala.
Řekla bych, že se určitě jedná o nejzajímavější PVP, co jsem měla. Je zajímavé se bez stresu posadit do přednáškové místnosti a prostě si poslechnout nějakého odborníka v dané oblasti. Už máme za sebou appendix, 3D ultrazvuk a kavernomy mozkového kmene. Právě to poslední mi přišlo nejzajímavější a v souvislosti s tím mě pobavil i vedle sedící spolužák, s kterým jsme zapředli skutečně "intelektuální" diskuzi na dané téma:

-
Já: "Hm, to by mě zajímalo, jak se do toho mozkového kmene dostanou."
Honza: "Kam? Dveřma?"
Já: "No, to určitě."
Honza: "Do mozkového kmene? Tak jedině přes symbionta."
(pochopitelné pouze pro věrné diváky Hvězdné brány)
-

Zmiňovaný mozkový kmen

A padá a padá...

2009-03-25T05:57:00.004-07:00

Ačkoli by se mohlo zdát, že mám na mysli pozdně březnový humus (oficiálně se to asi vydává za sníh), který se na nás poslední dny snáší, není to tak. Padá totiž moje morálka, jak ta studijní, tak politická a v neposlední řadě i ta lidská. Poslední dny mi daly nějak zabrat...

A padla i vláda

2009-03-25T05:57:00.003-07:00

Tenhle týden je nějaký podezřelý. Všechno v něm padá - sníh, morálka, lidi do metra i vlády. Politiku bych sem netahala a slova o ostudě, pomstychtivosti a bažení po moci padnou ještě hodněkrát a jinde. Jirka by si s mým zmíněným pánem z nemocnice moc rozumněl.

Chtěla bych ale říct, že v tomhle ohledu mě dneska velice mile překvapili a potěšili moji spolužáci. Jelikož náš názor na celou situaci byl až nápadně stejný. Vzpomněla jsem si při tom na prohlášení Paroubka, který říká, že ho trápí, že ČSSD stále nemá své voliče mezi lidmi s vyšším vzděláním a mladými....Pane předsedo, tantokrát výjimečně máte naprosto pravdu, podporu mezi námi skutečně jen tak mít nebudete... :o)

Srážka s blbcem

2009-03-25T05:57:00.001-07:00

Hlavním důvodem pádu mojí morálky, co se studia medicíny týče, byla dnešní návštěva nemocnice v krči. Jak se říká, srážce s blbcem se vyhnout nejde, on si vás stejně najde. Jednou za dva týdny se můj kruh ocitá v nemocnic v Krči, v rámci hodin ošetřovatelství, jak už jsem se zmínila. V nemocnici, což možná hodně lidí překvapí, se nevyhnete setkání s pacienty. A jeden čekající si na nás dneska hezky došlápl.

Na druhou stranu musím přiznat, že byl asi relativně všímavý, jelikož na nás po asi minutě po našem příchodu vytáhl otázku, jestli jsme budoucí lékaři. Spolužák mu bohužel odpověděl. Následné otázky typu: "Budete chodit do práce nebo do služby?", jsme zpočátku nebyli schopní pochopit. asi po dvou minutách, kdy na nás začal být velice hrubý a sdělil nám, že jako lékaři musíme chodit do služby a sloužit lidem a ne pracovat za peníze. Že bychom se měli stydět, že nám jde jen o peníze a podobně. Když jsme se v naprostém úžasu z toho rychlého obratu vzpamatovali, oponoval spolužák tím, že on (útočící) taky nechodí do práce zadarmo. Víte jaké se mu na to dostalo odpovědi? "Já ale nejsem lékař."

Ono by to bylo hezké a my bychom plnili své poslání a sloužili lidem, ale to by se asi o nás musela společnost postarat. Nevšimla jsem si, že by doktoři nemuseli platit nájmy nebo že by svoje rodiny a děti živili stříkačkami a rukavicemi. Ano, doktor má pomáhat lidem, ale musí také z něčeho žít a snižování práce lékařů jen na poslání je naprosto pokrytecké! V okamžiku, kdy bych pracovala zadarmo a požádala toho člověka, který na nás byl takhle hrubý, o přespání, jsem si jistá, že by mě odmítl.

Nechápu, proč si celá dnešní společnost myslí, že každý doktor bere pacienty jako nějaké zboží na běžícím pásu a že je okrádá, nebožáky, o jejich 30 korun. Upřímně by mi žádné peníze nestáli za to, aby byl tenhle člověk mým pacientem. Není nad to, když vás někdo při šestiletém povinném studiu a následných letech vedoucích k atestacím, ještě napadal, jaký jste vlastně hrozný netvor a necita, který jen z nemocných tluče peníze.

Ono to asi bude tím, že nikdo za doktory nevidí ty roky dřiny a tu obrovskou zodpovědnost za ty, které léčí, protože těch 30 korun to prostě všechno zdaleka převyšuje. Jak by pán řekl, lékaři plat brát nemají, jejich práce je totiž služba lidem a posláním. Ale až ho jednou píchnete jinam než jste měl, tak vás z fleku zažaluje a rozhodně se s vámi nebude soudit o vaše "poselství".

Dneska byl první den, kdy jsem skutečně pocítila naprosto odpor k medicíně a řekla jsem si, že pro tyhle lidi to prostě dělat nechci...

Zážitek z metra

2009-03-25T05:49:00.000-07:00

První, co mi tenhle týden "spadlo" do cesty byl asi padesátiletý člověk (dle původní zprávy; později upraveno na třicetiletého podnapilého muže) v metru na Andělu, kterému se tak podařilo na hodinu ochromit slušnou část Prahy, včetně mě. Nikomu bych nepřála zážitek, kdy se do naprosto narvané tramvaje narve dalších deset lidí a všude jsou vidět jen nohy a ruce. Nepřála bych vám to taky proto, že vaše úspěšnost by byla přímo úměrná vašemu věku. Já se ve svých dvaceti letech a se svým bazálním slušným vychováním a úctou k lidem, raději vydala do školy pěšky.

Slyšela jsem i názor, že spadnout do metra je vlastně hrozně snadné, protože bohatě stačí, aby se vám zamotala hlava a jste dole. Jistě, každý z nás je schopný omdlít a spadnout přes půl metru do kolejiště, protože všichni zajisté dodržujeme pokyny a v metru nepřekračujeme bezpečnostní pás. No, ať už tam pán spadl nebo skočil, budiž mu ke cti, že přežil.

Jak bylo později uvedeno na správnou míru zpravodajským serverem nešlo o žádného chudáka, ale chlapa, který se dokázal už v půl sedmé ráno tak opít nebo se právě vracet z hospody, že do toho vagonu metra nastoupil dřív, než metro přijelo. Na pováženou je, že za poslední týden takhle zkolabovalo metro už podruhé. Takže pokud se rozhodnete, že se omylem nebo naschvál zabijete, neskákajte sobecky do metra...a pokud už vás to tam táhne, tak neskákejte na trase B...

Vtip, na který jsem narazila v jedné z diskuzí:

"Proč je sebevražda skokem do metra nejspolehlivější? Protože pokud to náhodou přežijete, lidi na nástupišti vás dorazí."

Ošetřovatelství

2009-03-08T12:41:00.000-07:00

V tomto semestru mi přibyl staronový předmět - ošetřovatelství. Stejně jako v prváku se na něj opět musím přepravovat až do nemocnice v Krči, což po ránu opravdu není ten nejpříjemnější zážitek, ale budiž. Letošní část spočívá zejména v naší přípravě na třítýdenní praxi, kterou budeme muset v létě absolvovat - už na skutečných pacientech (po dvou letech studia).

No a tenhle týden začínáme s injekční technikou. Tedy samozřejmě s jejím nácvikem. Nebudeme to proto raději zkoušet na sobě, ale údajně na "panu houbičkovi" :o) Na obrázku tedy není malá feťákova výbavička, ale moje školní pomůcky. Těch jehel mám nějak hodně, ale nevím přesně, kterou barvu vlastně nakonec užiju. Někdy více je prostě více.

Mohli bychom příležitostně zásobovat nějaké do doupě :o)
Spolužák, který měl ráno před ošetřovatelstvím dost energie na to, aby mi otravoval život a huntoval telefon :o)

Tak trochu mimo...

2009-03-08T12:25:00.000-07:00

Zařekla jsem se, že na tyhle stránky budu psát jen věci, které se přímo týkají mojí školy. Na druhou stranu bych se ráda zmínila o dnešním odpoledni v Kadani. Díky škole v Kadani vlastně moc nepobývám, jelikož přijíždím v pátek odpoledne a vracím se v neděli odpoledne zase do Prahy. Takže se mi stává, že se hodně dlouho na některá místa nedostanu. O to víc jsem pak zaskočená, jak moc se změnila.

Mluvím o okolí řeky, kolem Splitu až nahoru k Františkánskému klášteru. Ráda jsem do těch míst chodívala, protože to byl takový příjemný lesnatý kout bokem od města. Dneska jsem byla naprosto zaskočená staveništěm, které tam vyrostlo. No, aspoň neco tam "roste", když byla drtivá většina stromů vykácená. Nejsem si jistá, přeci jen jsem tam dlouho nebyla, ale nějak se mi nezdá, že by najednou všechny uhynuly nebo podlehly nějaké přírodní katastrofě. Vlastně podlehly katastrofě stavební. Procházíte bahnem, štěrkem, pilinami, zbytky kmenů a zbytkem lesa a přijdete si jako ve filmu Pán prstenů. S tím rozdílem, že stromy nekácí a nepálí skřeti, ale město. Možná, že po stavebních úpravách ti místo nebude vypadat pro někoho, kdo nebude místní ošklivě. Ale místní si asi budou už vždycky pamatovat, jak to vypadávalo dřív a to už žádná "bouda" nevrátí.

A nad tím vším se tyčí cedule hlásající světlejší zítřky s promenádou Maxipsa Fíka, do které se vloží 131 milionů. Z nich jde údajně většina z dotace Evropské Unie. A najednou Vám přijde, že by nám možná bez dotací bylo lépe...

Modernizace

2009-03-08T12:16:00.001-07:00

Ve čtvrtek jsem byla nucena po dlouhé době navštívit naše drahé studijní oddělení. Nemám k němu právě ten nejlepší vztah, jelikož se na něm většinou ocitnete,když jste něco administrativně zkazili a pak vás většinou čekají kapky od příslušné poradkyně :o)

Na studijním oddělení se odehrál i můj suverénně nejhorší zážitek na škole - zápis do druháku. Několik hodin trvající útlak okolních čtyř set lidí, kteří se snaží narvat do jedněch dveří. Nic moc, nikdy víc.

O to víc mě mile překvapil nově zavedený systém "pořadníků". Přijdete ke studijnímu, kde máte okolo dveří zavěšený háčky a na nich papírky s písmenky odpovídajícími vašemu ročníku a čísly, které určují vaše pořadí ve frontě. Čapnete lístek, v klidu si sednete (už nepostáváte nervózně v řadě a nemáte potřebu vyštouchnout předbíhajícímu "spolužákovi" oko loktem) a koukáte na obrazovku nad dveřmi, kdy přijdete na řadu. Se svým drobným administrativním úkonem jsem v sedě strávila na studijním celkem asi 5 minut a víc než spokojená jsem odcházela na přednášku. Akademický senát i pan děkan si za tohle určitě zaslouží pochvalu.

Jen mám trochu obavy, že až bude nějaké to rušnější období, kdy si každý potřebuje něco vyřídit, tak stejně ta rvačka bude. Už ne o udržení svého místa v řadě, ale o lístečky s pořadovým číslem :o)

Inkriminované lístečky...uchopíte...užmouláte...odevzdáte vevnitř
Televize...nevěřili byste, jak dokáže být zábavné na to upřeně koukat, i když se tam vlastně nic moc nehýbe....

Zpátky

2009-02-25T05:08:00.000-08:00

Tenhle týden jsem se zase vrátila do svého studijního tempa. Tedy spíš se o to snažím, ale to vstávání po šesté mi pořád ještě nějak nesedí a po ránu mám co dělat, abych udržela otevřená víčka. Včera ráno mě ale náš fyziologický guru hezky pobavil svým komentářem k laboratorním zvířatům:

"No, ideální by bylo, aby ty žaludky měli prázdné. Ale oni ti potkani umí být pěkné svině. Když jim nedáte nějakých těch 12 hodin nažrat. Jsou hrozně přizpůsobiví. Ona se jim pak i ta promočená a pokálená podestýlka zdá jako vlastně celkem prímová bašta".

Shrnutí kurzu

2009-01-31T02:22:00.000-08:00

Tak svůj praktický týdenní kurs už mám za sebou. Byl extrémně zajímavý, ale taky fyzicky a časově hodně náročný. Osm hodin denně nových a někdy i těžky pochopitelných informací nám dával občas docela zabrat. Ale teprve s odstupem dokážu říct, že to tak bylo nejlepší.

Výsledky nebyly nijak oslnivé, když jsme většinu postupů dělali poprvé, ale aspoň mi vyšla fluorescenční mikroskopie, vzorek na elektronovou mikroskopii jsem měla čistý (tak čistý, že jsem vymyla i buňky se značením :oD ) a mikroinjekcí jsme si do buňky taky píchli. Absolutně nejvíc mě ale překvapil přístup zaměstnanců celého ústavu, kteří se o nás skutečně ukázkově starali, měli s námi trpělivost a pravidelně nám lhali o tom, že nám to jde hezky :o)

Bez budíku se neobejdete...pořád pípá a nutí vás dělat další krok v pracovním postupu. Vepředu pak moje pracovní pinzeta 6. nebo 9. , těžko říct. Nevýhodou obsedantních neurotiků s perfekcionalistickými sklony je to, že můžou pracovat jen s jednou jedinou pinzetou, i kdyby bylo okolo 100 jiných...no, tak takhle je prostě moje, jen moje :o)
Vypadá to jako silikonové implantáty. Ve skutečnosti jsou to kapičky vody na parafilmu (zamilovala jsem si parafil), na kterých leží naše malinká mřížka se vzorky.

Kolega "pasterkami"pipetuje kapičky vody na parafilm, pro promývání vzorků

Tohle by měl být výsledek mého vzorku na elektronovou mikroskopii. Ta koule by měla být buňka a kolem ní by měly být soustředěny kuličky koloidního zlata. Ale ty černé fleky tam být nemají, protože přes ně ty kuličky nejsou vidět :o)

Věda...

2009-01-31T02:18:00.000-08:00

Vědní obory nám přináší stále nová zjištění. Na praktkách z biochemie jsme například zjistili, že když zamotáme propisku kolegovi do pláště dostatečně pevně, bude mít značné problémy ji vymotat :o) no jo, někdy jsme prostě zlobivé děti...

Studium "v zahraničí"

2009-01-27T10:29:00.000-08:00

Poslední dobou je okolo nás čím dál víc nabídek na studium v zahraničí. Ani naše fakulta není výjimkou. Na druhou stranu si někdy připadám jako zahraniční student i tady v Praze. Proč? Mezi studenty je přibližně 30% Slováků, možná i více, ale na to si rychle zvyknete.

Přesto jsem hodně překvapená z obsazení ústavu, kde jsem teď na praktickém kurzu. Od začátku týdne se nám totiž vystřídalo už kolem 15 pracovníků, ale jen dva z nich byli Češi. Mám dojem, že po týdnu začnu mluvit buď slovensky nebo rusky :o)

Na druhou stranu, uznávám, že to jsou skutečně lidé na svém místě.

Teoretická praxe

2009-01-22T00:26:00.000-08:00

S tím ukončením zimního semestru to vlastně není tak úplně pravda. Nějak jsem letos neodolala a v rámci povinně volitelných předmětů jsem si napsala týdenní praktický kurz v prvním týdnu zkouškového. Spočívá v tom, že se seznámíme s různými laboratorními technikami týkajícími se biologie buňky. V praxi to znamená 5 dní strávených v laborce. Upřímně jsem na to, jak to bude nakonec vypadat hodně zvědavá, protože mě to dost lákalo. Tak uvidíme, určitě se o tom ještě zmíním...

Chcete zaujmout studenta? Dejde mu něco zdarma, něco k jídlu nebo barevný letáček :o)

Momentky

2009-01-21T23:57:00.000-08:00

Přednášky máme samozřejmě každý den. Letos to byly ty z fyziologie, biochemie a genetiky. Když máte hodinu a půl v klidu seďet a poslouchat obrovské množství nových, nezajímavých, případně složitých věcí - ty poslední jsou pak nejhorší - holt se vám občas ty oči zavírat začnou. Většina z nás se tomu vehementně brání, ale někdo se radši poddá :o)

I když usínáme, vždycky u sebe máme nějakou tu knihu, abychom nespali na tvrdém :o)

Pravděpodobně ten nejvýkonější spáč z našeho kruhu...

Když není kniha, postačí i sešit a navíc poslouží jako kryt před přednášejícími :o)

Ne, to není ta samé přednáška, což dokazují i jinak sedící spolužáci...tohle je pro změnu biochemie :o)

Zima za mnou

2009-01-21T23:27:00.000-08:00

Tak...v úterý se mi konečně podařilo uzavřít zimní semestr ve druháku. I když musím upřímně přiznat, že patří k těm "jednodušším" úsekům studia, aspoň podle fakultní šuškandy, přeci jen jsem se trochu zasekla.

Vlastně si ani po roce a půl nemůžu nějak zvyknout na to, jak se musí člověk nadřít na jediný zápočet :o) K tomu z fyzilogie se například musíte dostat přes 100% docházku a 11 testů, včetně toho zápočtového, který je klasickou ukázkou studia medicíny. Naučíte se určitou teorii a pak se dostanete k testu, kde jsou spíše klinické a logické záležitosti a v konečném efektu vlastně jen intuitivně klikáte a snažíte se odvodit, jak by to asi vlastně mohlo být. Během 20 minut takhle promyslet 25 otázek rozhodně není žádný med. Zápočet jsem si nakonec odnesla, ale s ním mi přibylo ještě jedno důležité ponaučení: Když něco nevíš, neříkej si, že se k tomu vrátíš. Už na to totiž nebudeš mít víc jak 50 vteřin :o)

Na biochemii nebývá moc legrace, pokud vám tedy někdo neodborně nemanipuluje s foťákem na telefonu...On nás ale u téhle zkoušky asi humor stejně nakonec přejde - tedy mě určitě :o)

Konečně...

2009-01-16T12:43:00.000-08:00

...začínají mrazy ustupovat. A co to znamená? Už žádné přimrzání "řídících bot" ke koberečkům v autě :o)

Filozofické rozloučení

2009-01-13T11:34:00.000-08:00

Dnes jsem ukončila svou filozofickou etapu na lékařské fakultě. Za zmínku nestojí ani tolik kurz, jako spíš náš filozofický guru. Nedávno jsem ho totiž shodou náhod zahlédla v diskuzi na ČT 24, kde celý den komentoval, spolu s dalšími politology a ekonomy, sjezd ODS a volbu nového předsedy. Tehdy jsem pochopila, proč si během hodin hrával s propisovací tužkou ODS.

O to víc mě pak včera zaskočila krátká reportář ve zprávách o vzniku nové politické strany - Strany svobodných občanů. Vedle zakládajícího Macha a prezidenta Klause totiž postával náš profesor. Tak uvidíme, kam až to na své politické dráze dotáhne. Při současné frekvenci změn, bude možná už za dva roky taky někde ministrovat a na kurzy fiilozofie na lékařské fakultě zanevře...

Stávka

2009-01-13T11:26:00.000-08:00

Jestli mě něco v poslední době trochu děsilo, pak to byla slibovaná stávka v městské hromadné dopravě. Zvláštní v zápočtových a zkouškových týdnech je to poněkud nepříjemné a ono to, že nejelo metro a vy jste se tím pádem nedostali na zkoušku nebo test, nikoho moc nezajímá. Jsou i alternativní možnosti dopravy - kolo, motorka, auto, kůň...

Zejména v téhle souvislosti mě pak pobavilo prohlášení jednoho z odborářských hnutí, který se v televizi rozčiloval, že k nim vláda vůbec není fér. Ano. Ono ochromit dopravu v Praze kvůli tomu, jestli zaplatím něco navíc za stravenky nebo ne, je totiž naprosto fér vůči všem cestujícím. Navíc si nejsem jista, zda jsou právě členové vlády a ministerstva financí závislí na MHD. Pozici rukojmího se mi v tomhle sporu ale rozhodně nezamlouvá, tak se snad nějak dohodnou.

Dnes jsem ale zastihla prvního "stávkujícího". Když jsem se večer vracela metrem ze školy, zaujalo mě bušení z vedlejšího vagónu. Ale odsoudila jsem to jako nějakého výtržníka. Když se následně metro rozjelo a ozval se řidič ze své kabiny: "Pokud jste na mě zvonili, budu se tomu věnovat na Smíchově.", to už se zdálo být trochu podezřelé. Na Smíchově se ukázalo, že do dveří kopali zoufalí cestující ve snaze vystoupit na Andělu. V jejich vagónu se ale neotvírali ani jedny dveře, a tak museli být evakuováni nouzovými východy a rozptýleni mezi nás zbývající. Asi se odbory špatně domluvily a neupravily všechny dveře do funkčního "nestávkového" stavu.

Škola

2009-01-13T00:58:00.001-08:00

Vánoce jsou už pryč a mě tak nějak dochází to, že jsem vlastně žádné letos ani neměla. Proč? Protože Vánoce na vysoké škole nejsouo prázdninami, ale prostě jen dvěma týdny před zkouškovým obdobím. Neříkám, že to tak musí být na všech školách, ale myslím, že 80% mediků je využívá jen k tomu, aby toho do sebe "nalili" co nejvíc.

Čím dál častěji se totiž i ve svém okolí setkávám s přístupem, že pokud se neučíme, tak máme výčitky. Výčitky z toho, že školu podceňujeme. V tom nás samozřejmě podporuje i fakulta, které z nás chce prostě dostat jen to nejlepší. Když pak ale koukáte, jak se další vaše spolužačka rozhodla vyměnit 1. LF za jiný ústav, nutí vás to zamyslet, jestli by také nebylo jednoduší se zase vrátit do toho "normálního" života. Ta "krásná" studentská léta ještě pořád nějak nezačala...

Vánoční čas

2008-12-13T02:13:00.001-08:00

No, tak je tu zase jednou do roka vánoční čas. Kdy se k sobě lidé mají chovat lépe a být se svou rodinou a ta další klišé. Spolu s tím přichází ale i další aspekt - vánoční výzdoba. Města jsou jí plná a každý se snaží, aby ulice a domy nějak vypadali. Proč? Hlavně kvůli okolojdoucím. Ono člověka občas počasí, když jde do města a vidí v oknem svícny nebo svítící hvězdy a tak.

A proč to vlastně píšu? Asi proto, že poslední tři roky jsme se taky zapojili do té "vánoční pohody" a pořídili si výzdobu na dům. Spíš pro potěchu okolí než naši vlastní, jelikož z obývacího domu si ji moc neprohlídnete. No, tak včera tak nějak dosvítila. Proč? Protože Vánoce jsou možná dobou pohody, ale rozhodně jsou i baštou zlodějů a a nepřejících. Tak doufám, že se někomu naše obrovská zlatá hvězda bude moc hodit...

Ono se holt asi nevyplácí dělat něco navíc. Příští rok místo výzdoby radši ostnatý drát.

Aspoň stromeček nám nebyl odcizen...

Zase filozofie

2008-11-20T09:45:00.000-08:00

Poslední dobou nepíšu právě o typicky lékařských předmětech, ale ty neskýtají až tolik příležitostí k pobavení. Včerejší myšlenka z filozofie se mi ale zalíbila. Jde o výklad našeho přednášejícího myšlenky Platónova podebenství o jeskyni:

"Říkají mu: Dej pokoj! A on ho furt nedává a nedává. Tak ho zabijí...a je pokoj."

No, kdyby bylo všechno na téhle škole tak prosté a jasné :o)

Vytížení

2008-11-07T11:57:00.000-08:00

Poslední dobou nemáme ve škole moc volného času. Kromě povinných předmětů jsme si totiž přibrali ještě ty povinně volitelné. Takže dvakrát do týdne jsem ve škole ještě po sedmé. Myslím, že se ta únava na nás začíná nějak podepisovat...

Státní svátek

2008-10-27T07:42:00.000-07:00

Státní svátky. Kdo by je neměl rád? No, studenti medicíny? Jako jedna z mála vysokých škol, nedostala naše fakulta v pondělí 27.10. děkanské volno. Že by nás to mělo trápit? Naopak. Praktika, která totiž připadla na úterý by měla být nahrazena v jiný vhodný termín. Protože zbytek týdne zůstává a jednotlivé skupiny nemohou být pozadu.

Úterní svátek mi tedy přinesl krom obvyklého vstávání v 6:15 a následných tří hodin praktik z chemie, ještě další tři hodiny praktik z fyziologie. O deseti minutám na přeběh mezi jednotlivými ústavy a vyjedenou menzou nemluvě. No, už se nemůžu dočkat dalších státních svátků...

Trochu pozadu

2008-10-25T01:55:00.000-07:00

Jestli mě na škole něco ubíjí, pak je to byrokracie s ní spojená. Hodinové čekací fronty na děkanátu kvůli jednomu jedinému razítku, psaní 10 mailů, než se vám podaří dostat to, co potřebujete od nějakého vyučujícího nebo ústavu. Přijde mi to jako boj s větrnými mlýny a la Don Quijote.

Tenhle týden tomu nasadili korunu. V prváku, už nevím jestli to bylo v zimním nebo letním semestru, jsem psala na ústav tělesné výchovy, protože jsem si potřebovala nahradit jednu hodinu. No, tak včera mi přišla odpověď. Můžu přijít v 8:20.

No, aspoň, že na té škole nejsem trochu pozadu jen já...

Volby

2008-10-21T23:42:00.001-07:00

Tak jsem byla volit a zase to nějak nedopadlo :o) k tomu ale asi není moc co dodat. Před pár dny jsem ale zaslechla před přednáškou rozhovor svých spolužáků, na kterém bylo něco pravdivého a přitom jednoduchého, tak přiložím jeho přibližnou podobu.

spolužačka: "Ty, jo, já to nechápu. Kdokoli, kdo váhal koho volit, volil nakonec ODS, tak jak je možný, že to dopadlo takhle."

spolužák: "To je přece jasný, ty se totiž pořád ptáš jen v prostředí vysokoškoláků."

Jo, vlastně to zní dost logicky. Bohužel se zdá, že počty toho našeho prostředí klesají stejně rychle jako preference pravicových stran. A proč jsem si na to všechno vzpomněla až teď? Asi proto, že jsem včera hodinu a půl ve škole pozorovala profesora, jak si během výkladu pohrává s modrou tužkou s logem ODS.

Kam mizí doktoři

2008-10-16T10:13:00.000-07:00

Na internetu se objevily statistiky zkoušek, které potřebujete v prvním ročníku lékařské fakulty, aby jste postoupili do dalšího "okruhu" (rozhodně doporučuju knihu Labyrint světa a ráj srdce od Komenského) . Když jsem se podívala na ta čísla, asi jsem pochopila, proč na nás média valí informace o nedostatku doktorů. Úspěšnost zkoušky z anatomie se dostala na 70,8% při 383 zapsaných studentech. Histologie a embryologie, což je druhá profilová zkouška, se zasekla na čísle 68,6% při 456 zapsaných studentech.

Někomu by se to možná nemusela zdát tak hrozné, ale skutečnost, že po jednom roce zůstane v ročníku 292 studentů je trochu zarážející, protože před sebou máme podobných let ještě pět. Jediným přijatelným vysvětlením by byl fakt, že zkouškami neprošli pouze ti, kteří by nebyli dobrými doktory. No, doufám. I když po vlastní zkušenosti si tím nejsem až tak jistá...

Škola trochu jinak

2008-10-09T09:44:00.000-07:00

Mám za sebou první týden v druhém ročníku a musím říct, že ta ochutnávka mě trochu dostala. V zimním semestru máme jen 3 předměty. Od začátku týdne jsem zkusila zatím jen dva z nich - biochemii a fyziologii - a už je mi předem jasné, že druhý ročník není lepší než ten předchozí, spíš naopak. Sice mám polovinu předmětu, ale potřebuju nejméně dvakrát tolik času na to, abych pochopila, co se okolo mě děje :o)

Protože jsem nikdy nebyla nijak zvlášť přírodně založený typ, osvěžila jsem si semestr něčím humanitním - filozofickým seminářem. Chyba. Všichni spolužáci se mi kvůli tomu nepokrytě smějí a po první hodině jsem pochopila proč. Vysokoškolská filozofie se od té středoškolské dost liší, zejména výkladem profesora, na který se musíte pekelně soustředit a po zaslechnutí deseti pojmenování "jsoucna a bytí", zjistíte, že vlastně vůbec netušíte o čem je řeč. Na konci hodiny jsme dostali text Obrana Sokratova v rozsahu dvou stran, na který musím napsat úvahu o rozsahu minimálně stejnou, spíše větším. No, tak uvidíme, jak poznamenal první rok školy mé tvurčí schopnosti...

Politický kompas

2008-09-25T00:47:00.000-07:00

V uplynulých dnech se mi podařilo nějak spadnout do mírně politicky zaměřené debaty s dalšími dvěma lidmi a názorově jsme se pořád nějak nemohli sejít, ačkoli náznak nějakých společných myšlenek by byl. No a nějak jsem se dostala až na stránky "politického kompasu".
Po sérii odpovědí na různé otázky (tykající se obchodu, náboženství nebo sexuality), se dozvíte do které politické oblasti spadáte. J-Lo mi naznačil, že já jako mladistvá budu určitě v zeleném políčku. Upřímně jsem se cítila spíš na jiné, a tak jsem si test zkusila a bohužel měl pravdu. Ale to umístění u středu mě trochu uklidňuje. A navíc jsem - podle vzorových tabulek - ve společnosti Nelsona Mandely, Gandhiho a Dalai Lamy...

Zpátky do školy

2008-09-24T05:19:00.000-07:00

Blíží se konec září, a tím pádem také začátek školy. 1. ročník na lékařské fakultě je prý hrozný. 2. ročník bohužel taky...takže zlepšení se asi jen tak nedočkám :o)

Po třech měsících volna začínají člověka napadat zcestné myšlenky, které se víceméně týkají toho, že vrátit se do školy by vlastně nemuselo být tak špatné. Ale pak přijde nějaký zlom, který Vám vrátí schopnost zase uvažovat normálně. V případě mé skupiny byl tím zlomem zápis...

Nejsem si úplně jistá tím, kolik studentů nakonec prošlo do druhého ročníku. Ale vím, že 99% z nich byla tak naivní a hloupá, že se vydala v den oficiálního zápisu na studijní oddělení. Já bohužel s nimi. Nikdy jsem neptařila k lidem se zvlášť dobrým odhadem. Na druhou stranu jsem byla velice nemile překvapena, kolik lidí se dokáže vměstnat do dlouhé, 5 metrů široké chodby na děkanátu.

Pro příští roky jsem si ale odnesla cennou zkušenost. Pokud se napíše, že zápis je od 9 hodin, musím přijít až kolem 2., možná 3. hodiny odpolední. No, zaváhali jsme. Naštěstí jsme zaváhali jako celý kruh, takže jsme si aspoň popovídali, společně pojedli, na směny chodili do knihovny a hlavně se chránili před ušlapáním okolním davem. Měli jsme spoustu času, jelikož u dveří zápisu jsme se ocitli až po 4 hodinách permanentního stání, respektive mačkání. Taktika půlkruhu kolem dveří se nakonec vyplatila, jelikož dovnitř se vstupovalo jednotlivě (komické, vzhledem k více jak dvěma stovkám studentů na chodbě). No, vstupovalo. Když se otevřeli dveře, dav někoho do místnosti prostě vmáčkl. Naštěstí tam kolem jedné hodiny namačkal i většinu z nás. S Jurajem jsme ovšem ještě neměli dost, a tak jsme dalších 30 minut strávili ve frontě v knihovně :o)

Ten den byl opravdu nezapomenutelný a upřímně doufám, že se nám nesnažili metaforicky naznačit, jak bude probíhat následující rok. Nejlepší na tom ale je, že jsme se sice zapsali do nového ročníku, ale nezapsali nám povinně volitelné předměty. Takže výlet na studijní oddělení nás ještě čeká. Doufám, že nebude stanovat jen jeden možný den.

Opencard

2008-09-24T04:26:00.000-07:00

Tak jsem se konečně dočkala a stala jsem se součástní elektronické podoby pražského integračního systému. Včera mi přišla tolik probíraná opencard. Její výroba trvala dva týdny a doprava třetí.

Oficiálním důvodem, proč přecházet na karty je uspora papíru, který byl spotřebováván na výrobu papírových tramvajenek. Zní to ušlechtile, ale... K získání nové průkazky musíte vyplnit 2 žádosti ve dvou kopiích, tedy 4 listy papíru. Jen pro zajímavost, spotřebujete tím množství papíru odpovídající 64 papírovým kupónům. V mém případě bych tedy zachránila strom jedině 16 lety studia, jelikož jsem ročně potřebovala 4 kupóny.

Stálo mě to ale dost sil. Vytiskla a vyplnila jsem vše potřebná, vyrazila jsem do Prahy, dorazila jsem na jedno z 5 kontaktních míst k tomu určených, strávila jsem 40 minut ve frontě (měla jsem štěstí, byla malá), odevzdala jsem tiskopisy, fotografii a doklady, část papírů jsem dostala zpět do ruky, dojela jsem z Prahy zase domů a čekala 3 týdny...do včerejška.

Takže už jsem hrdou majitelkou a před začátkem semestru už mi zbývá jen jedna maličkost. Odjet do Prahy, vyrazit na jedno z 5 kontaktních míst, vystát si nějakou tu frontu, zvolit si typ jízdného, odevzdat příslušnou sumu a s klidným svědomím a nabitou kartou zase vyrazit domů. Jsem rozhodně pro zjednodušení papírování :o)